THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Měl bych začít asi obligátním úvodem, jenže tady zkrátka není moc co uvádět. HORRESCO REFERENS jsou kapela jako každá jiná. Parta kluků takřka bez minulosti. Žádná zvučná jména, žádné excesy, snad pár koncertů, smlouva s labelem, první album. Klasika. Na úvod kašlem…pojďme rovnou dál.
V pořadí druhá deska francouzských čertíků HORRESCO REFERENS je opravdu vypečená záležitost. Kapela sice spadá spíše mezi relativně neznámé spolky, ale to jí rozhodně neopravňuje k tomu, aby nahrávala slabá alba. A upřímně, ona tak ani nečiní. Škatulkově by se dala šoupnout někam do vod melodického deathu až zvonivého thrashe, s několika málo bonusy. Tak tady bych měl tradičně skončit, jednalo-li by se o klasický tuctový škvár. Jenže těch pár bonusů mě zkrátka nutí trochu se rozepsat. První zarážející skutečnost na albu „…of Our Souls“ je velmi dobrý příběh s velkým P. V bookletu zabírá text obsáhlosti povídky hned celou polovinu místa a je fakt že si stojí docela dobře i bez hudby. Děj je založen na sci-fi tématice. Popisuje kolonizaci nových planetárních systémů a existenci jedné velmi speciální planety, která ovšem není jen obyčejný nerostný útvar. Jde o živoucí bytost s jistým stupněm kolektivního vědomí, jenž přistanuvším kosmonautům přichystá několik velkých překvapení. To že nejsou zrovna nejpříjemnější prozradí až kulatý kotouček a několik velmi psychoidních inter a outer uvozujících poměrně dost strašidelnou atmosféru alba. K té velkou měrou přispívají i nemálo schizofrenní vokální linky, jakých je v hudební branži rozhodně pomálu. Kvalitou sice neoslní, ale v kontextu alba fungují naprosto bezvadně. Hudebně je nahrávka, jak již bylo řečeno, plně v intencích brutálnějšího thrashe se všemi nezbytnými krkolomnými sóly a i solidní dávkou silných melodií. Hodně se mi líbí důraz na basovou kytaru, kterýžto je u mnoha moderních thrasujících kapel mnohdy nepříjemně opomenut. Ano, vím, že „…And Justice For All“ je velká modla, ale právě tento neduh bych z něj raději nekopíroval. Tomu se ovšem HORRESCO REFERENS oklikou vyhnuli. Jejich hororoidní psychotropní metal rozhodně nepostrádá vlastní fasádu a to hodnotím kladně.
Obligátní závěr pro nedostatek invence opět vynecháme a přesuneme se rovnou k cílovému hodnocení. Tady zkrátka není co uzavírat. HORRESCO REFERENS potenciál rozhodně mají. Mají i vcelku dobrou desku. Ale čeká je ještě hodně práce.
Zajímavě atmosféricky pojatý thrash metal, s hororovou orientací a silným příběhem nesloužícím jen na vyplnění několika stránek v bookletu. Na poměry takřka neznámé kapely vcelku ucházející dílko.
6,5 / 10
1. ...of...
2. Gorgeous
3. Sarx
4. Purity of Sex
5. Last Letter
6. ...our...
7. Where Sentiments Live
8. Deceptes
9. The Rain
10. Suicide Planet
11. ...souls.
Vydáno: 2003
Vydavatel: Wagram Music
Stopáž: 57:00
Produkce: HORRESCO REFERENS
Studio: Eden Studios
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.